Centrum zdraví pro všechny

Můj příběh

Ovšem když se podobná událost odehrála o několik let později s mým plaveckým trenérem, vnímala jsem to už jinak. Stalo se to jednoho horkého letního dne na jednom zahraničním dálkoplaveckém poháru. Trenér prodělal mrtvici krátce poté, co opustil svou loď. Do tří dnů v nemocnici vážným následkům podlehl. Byla jsem v šoku a o to více, že se to stalo týden před odjezdem na plavecké mistrovství světa, na které nás celý rok připravoval. Ze dne na den tady nebyl. To byl okamžik, kdy jsem se ptala sama sebe, proč on? Nebyl nemocný ani příliš starý, měl krátce po šedesátce, jak je to možné?

Za mě není ani náhoda, že jsem se přibližně měsíc před závody seznámila s jedním masérem, který mi na podporu regenerace a výkonnosti doporučil zařadit do mé tréninkové přípravy také cévní fyzioterapii, kterou jsem měla aplikovat vždy cca hodinu před tréninkem a poté nejlépe do hodiny po tréninku. Účinky terapie jsem vnímala už při prvních minutách. Krev se rozproudila a postupně se začalo dostavovat uvolnění. Pokud jsem daný den nějakou svalovou skupinu přetížila, velmi mi tato cévní terapie pomohla také od bolesti. Díky této metodě se mi podařilo urychlit mou regenerační schopnost a posunout svou výkonnost až do té míry, že jsem na již zmíněném plaveckém mistrovství světa masters v roce 2017 odplavala své hlavní disciplíny 50 a 100 metrů znak ve svých osobních rekordech, co mě posunulo v obou případech i na stupně vítězů. Můj velký vděk ovšem patřil hlavně trenérovi, který nás na tyto závody celý rok připravoval.

Možná se ptáte, proč se jako terapeutka primárně věnuji cévní diagnostice a terapii, jak jsem se k tomuto zaměření dostala a proč mám pocit, že se tato problematika týká nás všech. Začnu tedy tím, jak jsem vnímala problematiku infarktů a mrtvic, než jsem se dostala k informacím, které už znám nyní.

Dříve jsem kardiovaskulární příhody považovala za důsledek vážného zdravotního stavu starší nebo nemocné osoby. Nepřipouštěla jsem si, že se to může stát komukoliv, kdo žádnými zřejmými příznaky netrpí, a dokonce on sám se považuje za zdravého. Běžný člověk raději ani nechce přemýšlet nad tím, že by se to mohlo stát právě jemu nebo osobě jemu blízké.

Když můj děda v jeho pětasedmdesáti prodělal cévní mozkovou mrtvici na základě, které skončil na půlku těla ochrnutý bez schopnosti číst nebo mluvit, bylo velmi smutné tomu jen přihlížet. Tento konec života v bezmoci pohybu, komunikace nebo vykonávání základní fyziologických nebo hygienických potřeb, bych nikomu nepřála. To už není život.

Ale vzhledem k věku a životnímu stylu mého dědečka, mě příliš nepřekvapilo, že se něco takového stalo právě jemu, celoživotnímu kuřákovi, který většinu celého dne trávil na svém kanapi u křížovek nebo televize. Jeho jediný pohyb, byla procházka do centra města pro noviny a cigarety.

Do této chvíle jsem ovšem ani netušila, že cévní terapie, kterou jsem začala před závody používat, má daleko širší využití a to v oboru preventivní a komplementární medicíny. Přibližně měsíc po smrti trenéra jsem byla pozvána také na jednu tlumočenou zdravotnickou přednášku, vedenou maďarskými lékaři, kteří přijeli prezentovat své zkušenosti s využitím cévní fyzioterapie k našim sousedům do Bratislavy. Zde jsem se dozvěděla, že Maďaři toto ošetření aplikují už řadu let nejen u většiny zdravotních obtíží, které vznikly následkem poruch krevního oběhu, ale také u osob, které se chtějí  vyvarovat vážným rizikům spojených s kardiovaskulárními nemocemi. 

Od té chvíle jsem věděla, že o této metodě je potřeba dělat osvětu a informovat o tom všechny, kterým by tato metoda mohla pomoci. A tak se i stalo, v roce 2018 jsem v Brně založila své centrum zdraví, kde nabízím pomocnou ruku všem lidem, kteří by mě měli zájem, znát svůj stav kardiovaskulárního systému a kteří hledají pomoc, jak by mohli řešit své zdravotní problémy pomocí funkčních a ověřených metod, které nám nabízí současná preventivní, komplementární a sportovní medicína.

O dva roky později jsem byla pozvána jedním lékařem na lékařský kongres, kde jsem metodu cévní fyzioterapie jela odprezentovat jeho lékařským kolegům. Po mé části prezentace pokračoval v prezentování svých lékařských kazuistik, v kterých porovnával srdečně-cévní parametry svých pacientů v čase. Jeho výsledky mě zvedli ze židle, protože k jeho výsledkům dospěl pomocí mě neznámého diagnostického přístroje – arteriografu, který umí nejen identifikovat prvotní známky kardiovaskulárních rizik ještě v bezpříznakovém stádiu, ale umí také diagnostikovat vaskulární mobilitu arteriol, od které se odvíjí také míra mikrocirkulace, která je z lékařského hlediska neměřitelná! S arteriografem jsem začala pracovat ihned po kongresu a velmi si ho cení i mí klienti, kteří díky naměřeným výsledkům lépe rozumí souvislostem týkající se jejich zdravotního stavu. Vyšetření arteriografem považuji za první důležitý krok týkající se prevence vůči srdečně-cévním onemocněním.

Mou vizí je, abych čím více lidem pomohla udržet jejich kondici a zdraví do vysokého věku.